Na Bali mají jednu krásnou tradici, tzv. Tichý den. Tento den označuje jejich Nový rok podle Balijského kalendáře. V letošním roce jsme slavili příchod roku 1943. Co je na tomto dni však kouzelné, že se všichni ukryjí do svých domovů, vypnou se světla, internet a celý ostrov se ponoří do ticha. Nikde se nejezdí, v ulicích totiž střeží klid policie. Dokonce i ty zvířata najednou nehulákají jako obvykle. Jde slyšet jen šum moře a vítr v korunách palem. Jakoby všichni drželi za jeden provaz a přáli si, aby démoni zmizeli.
Letošní Tichý den byl slunečný a večer, když se ostrov pohroužil do tmy se ukázalo hvězdné představení. Milky way, družice, malé planetky. Takové otevřené planetárium přímo na dlani vaší zahrady. Ve velkých metropolitních městech takové štěstí nemají. Ale myslím si, že kdyby každá zemička na jeden den vypla svá světla, nestarala se o to, co se děje ve zprávách, tak by se mohly dít velké věci. Ten den nemusíte nic řešit. Posloucháte ptactvo, více napínáte smysly, povídáte si. A večer, když zalehnete na trávu, tak se stanete malými dětmi a uvědomíte si, jak malí jsme v tom vesmíru.
Já si myslím, že je totiž občas důležité si uvědomit, jak malí jsme a přijmout to s pokorou. Protože nejvíc je příroda, která k nám promlouvá a stará se o nás. A tento den je pro to jak stvořený, přírodě odpovědět, že ji slyšíte.
Doba je dnes šílená, dějí se kolem nás smutné věci. Lidé jsou ovládáni strachem a obavami. A proto si myslím, že je ten pravý čas, udělat si svůj vlastní Tichý den. Odpojit se na 24 hodin, zajít si do parku, projít se, vypnout tu naši hlavu. A večer být jen při svíčce a vyprávět si příběhy, či jen nasávat tu krásnou atmosféru. Být vděční za další den, který jsme si uměli udělat hezký.
Byla jsem úplně nadšená z toho, když jsi mi o tomto vyprávěla a moc ráda bych byla tam a nasála tu úžasnou atmosféru. Je to nádhera, když se lidé dokáží spojit pro jednu věc a na chvíli dokázat vystoupit ze své komfortní zóny společně. Kéž by to bylo i u nás, i když asi by to jen těžko fungovalo... 🙄